Konstelačním způsobem nahlížíme na vztahy mezi nejrůznějšími emocemi, postoji, vlastnostmi a pocity a na to, jak se vzájemně ovlivňují, jak na sebe v našem nitru reagují.

V první části Laboratoře se díváme do fiktivních situací, vnitřních konfliktů a postojů dvou odlišných osob, kteří se nám představují skrze prostřednictvím zástupce, kteří je hrají.

Mám ráda přirovnání, že na začátku je to jako dětská hra „na něco“.Představte si třeba, že jste v parku a můžete si vybrat, čím tam budete. Třeba babičkou, co krmí holuby, dítětem, co si hraje s míčem. V roli babičky ale taky babička může nadávat na nepořádek v parku a dítě se může třeba ztratit.

Nebo můžete být sportovcem, holubem, lavičkou, pejskem ….. prostě se v příběhu se smí odehrávat cokoliv a i ve vzájemné interakce mohou být různé. A právě způsoby jak na sebe reagujeme a to, co se v kom děje, určuje dynamiku toho, co se právě odehrává.

V Laboratoři přihlížíme tomu, co se stane když ti, co hrají, průběžně mění způsoby vzájemné interakce.

Každý si může vybrat, jestli bude hrát nebo bude tím, kdo se dívá.

Co se odehrává se vždy dotýká všech a každý se v nějakém způsobu najde.

Pak přichází pochopení toho, jak naše vnitřní postoje ovlivňují realitu kolem nás.

Ve druhé části Laboratoře si účastníci ve dvojicích vzájemně pomáhají uvidět svoje vlastní vnitřní nastavení, přijmout je a vytvořit soulad mezi sebou a jednotlivými částmi.