Vyděšení se změnilo v překvapení.

Narcistická – to zní sobecky a bezohledně a určitě to jsou ti zlí a arogantní…. a ono je to přitom celé i trošičku jinak.

NARCISMUS – jeho podstatným aspektem je nepřítomnost sebepřijetí, sebeúcty a zájmu o sebe. Je to narušené prožívání vlastní identity a hodnoty.

Když někdo nebo něco naruší pocit vlastní hodnoty tohoto člověka, nedokáže si sám ztracený pocit vlastní hodnoty vrátit.

Nevidí-li se člověk jako zajímavý, musí ze sebe zajímavého dělat.

Ztráta sebeakceptace se kompenzuje určitou velkorysostí v postojích, gestech, v nepřiměřených očekáváních. Tito lidé musí být skvělí, výjímeční, obdivuhodní, velkolepí a mimořádní.

Bohužel, tento postoj přinese často jen další zklamání, protože je to póza.

A přitom netouží po ničem jiném víc než po sebepotvrzení a uznání od druhých a jsou zcela absolutně odkázáni na přijetí a zájem.

Těmto lidem chybí schopnost vcítit se do druhých a nepřetržitě se zabývají sami sebou a tím se stává, že ve skutečnosti nejsou schopni plně přijímat uznání od ostatních.

Takže za normálních okolností je to tak, že narcističtí lidé vidí sebe samé jako velkolepé a trpí tím, že svět není schopen jejich velikost správně chápat.

A přitom uvnitř se plíží deprese a prázdnota (možná i z neprojeveného vzteku a zklamání) a nevědomý strach z opuštění, protože přece s nikým tak špatným nikdo nikdy nemůže vydržet.

A vlastní hodnota se krčí kdesi v koutku a doufá, že ji konečně její majitel objeví a projeví o ni zájem.

A pro tuto stezku odvahy do sklepení vlastní duše se musí rozhodnout každý sám.

A já jsem ráda,že můžu být průvodkyní na těchto cestách.